T-26 vz. 1931
T-26 byl sovětský lehký tank vycházející z britského tanku Vickers Mark E vyráběný v letech 1931–1941. Celkem bylo vyrobeno cca 12 000 kusů tanku T-26. Ten byl vyráběn v mnoha modifikacích – první varianty byly dvouvěžové a vyzbrojené kulomety, následovaly dvouvěžové varianty, z nichž jedna věž nesla kulomet a druhá dělo, a posléze se přešlo na jednověžový stroj s kanónovou výzbrojí. Dále se vyskytly modifikace na plamenometný tank, mostní tank a další úpravy. Stroj se dočkal nasazení ve Španělské občanské válce (v rámci republikánských sil), bojích s Japonci (v rámci čínské a ruské armády), při invazi do Finska i v rámci Velké vlastenecké války. Nicméně již v roce 1939 začalo být zřejmé, že již nestačí na plnění válečných úkolů proti dostatečně vybavenému nepříteli a v roce 1941 byl definitivně stažen z výroby. V době zahájení operace Barbarossa byl stále nejpočetnějším tankem Rudé armády. Prvních čtrnáct dní bojů přežila jen malá část strojů.
28.05.1930 byla podepsána smlouva s firmou Vickers na 15 ks tanků Vickers-Armstrong 6t MarkE, model A -dvouvěžový, s výrobními podklady, vybavením a dokumentaci, a dodáním vozidel mezi 22.11.1930 a 4. 6. 1931. Vozidla první dodávky (výrobních čísel VAT 214 až 228) byla vyzbrojena kulomety Vickers 7,7 mm a poháněl je motor Armstrong-Siddeley.
Vozidlo (VAT 217) dodané v první sérii bylo v závodě Bolševik rozebráno a na jeho základě se začaly vyrábět dva prototypy (TMM-1 a TMM-2), vybavené automobilovými šestiválci Herkules o objemu 7 022 cm3 a upravené pro sovětské výrobní a přírodní podmínky. Vozidla Vickers-Armstrong VAT 214, 215 a 216 se od 24.12.1930 do 05.01.1931 podrobovala zkouškám na svazích Poklonné hory. Shrnutí závěrů zkušební komise - bylo nalezeno množství nedostatků, které budou odstraněny v naší konstrukci TMM. Pro tanky TMM byla ve Stalingradu budována nová továrna o plánované kapacitě až 13 000 tanků a pásových vozidel ročně. Tlak na výrobu nových tanků stoupal a situace se nejevila nejrůžověji. Oba "vylepšené" prototypy vykazovaly při zkouškách ve většině zásadních vlastností horší výsledky (např. maximální rychlost po komunikaci 25 a 18 km/h, v lehkém terénu 15 a 7,5 km/h, úniky provozních kapalin, přehřívání, špatné nýtování) než jejich anglický vzor, T-19 a T-20 také propadl a výstavba Stalingradské továrny se neustále zpožďovala. Plány soudruhů z Rady obrany - Ordžonikidze, Tuchačevského, Pavlunovského, Chalepského a Budňaka však zůstaly stále megalomanské - do konce prvního Tankového plánu vyrobit 13 800 tanků T-26 v STZ, 8 200 tanků TMM-1 a TMM-2 v Jaroslavském závodu, 2 000 kusů BT v ChPZ a 16 000 kusů T-27 v MTZ.
Nakonec měla tu čest stát se nejvíce vyráběným předválečným tankem kopie Vickers-Armstrong 6t MarkE, model A (mimo inovace věže a drobností na trupu nenastaly za celou dobu výroby na vozidle zásadní změny) a vyrábět ji začal papírově nový závod, vzniklý vyčleněním tankových oddělení z továrny č. 232 Bolševik v Leningradě, nazvaný Závod č. 174 Im. K. Vorošilova. Ředitelem se stal K. Sirken a hlavním konstruktérem S. A. Ginsburg, který byl do své smrti na frontě autorem několika zajímavých a revolučních konstrukcí na bázi T-26, ale stín slabšího podvozku a nevýkonného motoru nedokázal překročit.